… Líbal mě tak vášnivě a stále nepřestával. Bylo to opravdu kouzelné, jinačí slovo, které by to líp popsalo mě fakt nenapadá. Najednou jsem se zasatvila a podívala jsem se na mobil kolik je hodin. Nemohla jsme tomu uvěřit nepřipadalo mi, že by to trvalo tak dlouho tak jsem se podívala ještě jednou, ale byl to fakt.
Takhle jsme tam seděli a líbali se už asi hodinu.. spíš i víc. "Možná už by sme se přece jen měli podívat na tu písničku.. alespoň trošku." Řekla jsem mile a podívala jsem se na Harryho, který se na mě usmál a dal mi pusu na tvář.
"Tak jak myslíš." Odvětil Harry s nepopsatelným výkřenem na tváři. Popadla jsem jeden linkovaný papír a propisku, kterou jsem měla nachystanou na stole a myslela jsem, že se do toho jednoduše pustíme, a že to bude úplně jednoduché. Mýlila jsem se.. a to hodně moc. Nebylo to tak jednoduché jak jsem doufala, ale možná, že to bylo lepší. Pokaždé když jsem navrhla nějakou větu, bylo to špatně. Nevím proč, ale z nějakého důvodu se to Harrymu pokaždé nějak moc nezamlouvalo. Ze začátku jsem to brala, fajn nemusí se mu to líbit, ale když už to řekl poněkolikáté a pokaždé našel nějaký jinačí problém začalo mě to celkem dost štvát, ale už jakože fakt dost.
Nedalo se to vydržet a věřím, že kdybyste byli na mým místě udělali byste úplně to samý.. a nebo aspoň něco podobnýho.. doufám :DD. Vzala jsem ten papír zmačkala jsme ho, i když byl téměř naprosto prázdný, a hodila jsem ho po něm. Harry se sice snažil uhnout, ale stejně mu to moc nepomohlo, protože mojí přesný mušce se nevyhne téměř nikdo. Harry se zezačátku začal smát, ale po chvilce mu došlo, že to myslím vážně a že mě to opravdu celkem začalo pít krev, což byla pravda. "Co je ?" Zeptal se Harry nechápavě a mrknul na mě.
"Promiň, ale když.. to prostě nešlo. Tys pořád jenom říkal né, to je blbý a tady zase tohle a to se prostě nedalo vydržet. Prostě jsem Bouchla. Promiň, mě to mrzí, nemyslela jsem to takhle, ale pochop mě už sem to nemohla vydržet." Řekla jsem políbila jsem ho a nahodila jsem výraz, že mě to fakt mrzí..
"Dobrý to je fajn, nic se neděje a já to beru taky mě to mrzí. Nemyslel jsme to takhle, nebo spíš nechtěl jsem, aby si to takhle brala. Mrzí mě to.." Usmál se na mě a taky mě políbil. Vypadalo to, že už je to zase všechno v klidu, ale pořád to ještě úplně v klidu nebylo. "Tak budem pokračovat ?" Zeptala jsem se a usmála jsem se na Hazzu.
Ten se na mě taky usmál a odvětil mi sladce "Samozřejmě. Ale jenom, že seš to ty." Zasmál se a podal mi další papír. Začala jsem vymýšlet další pokusy a zezačátku to bylo fajn, některý se i použili, ale pak to zase začlo.
Najednou to začalo být ještě horší. Harry totiž začal taky vymýšlet a to by samozřejmě nevadilo to bylo dobrý, ale jakmile začal tak to bylo.. VÍŠ TOHLE BY SE JAKO DALO POUŽÍT, ALE TO MOJE SE TAM HODÍ TROŠIČU VÍC.. CHÁPEŠ.. a takovýhle keci. Začínalo mě to čím dál víc srát když to tak řeknu na plnou hubu.
To prostě nešlo, nevěnovali jsme se tomu ještě snad ani hodinu a už sme z něj měla hlavu jako meloun.
Najednou jsem to už prostě nevydržela a začalo to. Hodila sem ten papír i stou propiskou na zem stoupla sem si a spustila sem. "Tys říkal, že si mě nechtěl naštvat, ale pokračuješ v tom směle dál a já už to fakt prostě nemůžu vydržet. To prostě nejde!" Zakřičela jsem na něj a pokračovala jsem smělě dál. Vypadalo to sice, že by chtěl něco říct, ale já sem ho za žádnou cenu nebyla ochotná pustit ke slovu potom co tam předvedl.
"Já vím, že nejsme žádnej prosík a že moje názory nemusí bejt skvělý nebo nejlepší, ale ty by si mohl tohle všechno akceptovat a když už se ti něco nelíbí tak to říct teda jednou a mile a jenom mě nějak upozornit a ne mě furt peskovat. Nevím jak ti to mám ještě říct a kolikrát, aby si to konečně pochopil.
Tohle už mě totiž opravdu nebaví. Sedíme tady sotva hodinu a já už mám z tebe hlavu jako meloun.
" Hluboce jsem vydechla, překročila jsem jeho nohy a šla jsem směrem ke schodům stím, že půjdu vychladnout nahoru dřív než ještě řeknu něco čeho bych fakt litovala. "Cože ?.. A jinak dobrý ne.
Ty by si mě taky mohla trochu šetřit nemyslíš ?" Řekl trochu naštvaně a taky si stoupnul. Pomale a naštvaně jsem se otočila a začala jsem na něj už zvýšeným hlasem vybalovat další věci.. Mylsím, že tohle neměl dělat chlapec.
"Já ?.. Já ?.. No to si ze mě snad děláš srandu. Já bych tě měla šetřit a jinak v pohodě ne. Nemáš bejt náhodou ten kdo má někoho šetřit ty. Myslím že jo a tohle je celkem dost troufalý od tebe nemyslíš ?..Tohle už přeháníš. Ten duet si klidně piš sám když seš teda tak chytrej." Naštvala jsem se a šla jsem směrem k hlavním dveřím.
"Počkej.. Kris.. Notak stůj. Kam jdeš ? Co blbneš?." Zavolal na mě Harry a šel za mnou nejspíš mě chtěl chytit za ruku a zastavit, ale to se mu nepovedlo. "Až si to všechno srovnáš tak snad budeš vědět kde mě najít."
Bouchla jsem s dveřima a odešla jsem. Harry se za mnou rychle rozběhl a otevřel dveře. "Ale noták. Tohle se nemělo stát, stačí, že se pohádali Niall s Monik a teď se máme hádat i my dva ?.." Řekl Harry úplně zoufale.
Bylo mi ho celkme líto a měla jsem chuť otočit se obejmout ho a vzít všechno co jsme řekla zpátky, ale nešlo to. Rozhodla jsem se a myslím, že to tak bylo dobře.. takhle si aspoň uvědomíme oba dva jak sme si blízcí a jak důležitý jeden pro druhého sme. "Harry na tohle si měl ale myslet dřív než si do mě začal takhle šít.
Takže promiň, ale teď odejdu a až si uvědomíš co pro tebe opravdu znamneám můžem mě začít hledat.
Říkám ti ale jendu věc a tu měnit nebudu. Já se sama nevrátím budeš mě muset najít pokud mě budeš chtít vidět." Otočila jsem se a šla jsme dál pryč. Odcházela jsme strašně rychle.Šla jsem pořád dál a dál a vlastně ani nevím kam.
Byla jsem odhodlaná jít někam kde mě nenajde, ale najednou jsme si to začala rozmýšlet.
Nemohla jsem jít někam pryč. pořád jsme doufala, že Harry už za mnou běží a chce mě hledat.Pak jsem dostala nápad. "Musím jít dál nemůžu čekat až uslyším jak na mě Harry začne volat stůj."
Řekla jsem si potichu a šla jsme dál směrem k moři. Došla jsme na pláž a tam sem si sedla.
Čekala jsem co se stane a pořád jsem doufala, že Harry už je někde na cestě a hledámě.
Musela jsem nad tím pořád přemýšlet nemohla jsem prostě přestat. Došlo mio, že Harry je opravdu láska mého života, ale když už jsem dala svoje slovo, že se prostě nevrátím bez toho aniž by mě našel, tak se nevrátím...