Prosinec 2012
Harry Styles Tattoos (As Of November 2012)
26. prosince 2012 v 17:28 | Kikinkaa | Harry StylesNevím jak jste na tom vy.. ale já miluju kluky s tetováním... ale nesmí jich mít moc.. pro mě je kluk s tetováním... fakt jako KLUK :D ale Harry už jich má tolik, že už ani nevím do jaký skupiny ho mám zařadit :D Toho zbožňuju ale i přesty všechny tetování... :D Já bych do těch tetování asi ale nikdy nešla.. :D Mamka by mě zabila :D
Taylor Swift & Harry Styles Cozy Up In NYC -- Pictures
26. prosince 2012 v 17:22 | Kikinkaa | Harry StylesJste spokojení s Haylor?
Já 100% NE, omlouvám se jestli jsem tet někoho, tímhle urazila... ale je to jenom další oběť do toho jejího seznamu, nejsem s tím spokojená.. ale jde tu o Harryho štěstí, když je s ní šťastný tak mu to dopřeju.. třeba se nám poštěstí a on se dozví jaká je Taylor doopravdy.
Díl 12
25. prosince 2012 v 22:10 | Kikinkaa | Příběh-NiallSeděli jsme s Niallem, každej na jiný straně sedačky, přišlo mi to děsně trapný, vždycky když jsme seděli na týhle sedačce, ta se něco dělo.. a teť? TICHO...Trapný ticho. Tentokrát jsme po sobě ani nepokukovali, sice mě to tam pořád táhlo, chtěla jsem se na něj kouknout aspoň rožkem oka, ale dala jsem si říct... a vydržela to bez dívání
Jenomže, film už skončil.. co teť? Niall se na mě kouknul "Co podnikneme?" usmál se
"Dobrá otázka" řekla jsem a dál jsem mlčela... po krátký chvilce jsme se oba rozřechtali.."Fakt mě nic nenapadá" vykřikla jsem.
"Dobře, vždyť nic neříkám" Řekl a začal se smát, sice nic neříkal ale nasadil takovej ten výraz, jakože -pochybuju, že tě nic nenapadá- :D
"Hele.. nezajdeme na pláž? Může tam být sranda, teda.. naposledy to sranda byla.." řekl a zvláštně se na mě podíval.. jen nevím jak to popsat.. sice se mi jeho nápad moc nezamlouval ale je to lepší, než kynout doma u televize a koukat do zdi.
"Sice se mi moc nechce, ale jo.. půjdeme" řekla jsem a nasadila svůj neodolatelný úsměv.. teda aspoň Niall z něj byl většinou na vážkách.
"Super, žeru tě" nevím co tím myslel, každopádně asi zapoměl na to, že už mězi náma nic není.. ale tak věřím tomu, že pro kluky je to možná těžší situace než pro nás holky... no... :D co to tady kecám, asi to tak spíš nebude, já to totiš taky neberu na lehkou váhu. Jen jsem se na něj tak podívala tím vyjeveným obličejem, trošku jsem to nepobrala.
"Promiň, jen mi trošku trvá, než si uvědomím, že už spolu nejsme" řekl sklesle a shodil hlavu směrem k zemi... oou, asi zatlačoval slzičky, broučíínek.. no ale popravdě, jsem taky měla na mále, Viděla jsem jak je z toho zdrcenej což mě zdrcovalo ještě víc než to zdrcovalo jeho.
"To je v pohodě, taky mi bude trošku trvat, než si na tohle zvyknu" Řekla jsem a chytla ho za ruku, zvedl hlavu a hezky na mě kouknul, ách ty jeho očí, rozpouštěla jsem se nad nima.. najednou šlo ale do tuhýho, uvědomila jsem si, že se k sobě přibližujeme.. Bože! co se to semnou zase děje... měla jsem pocit, že ho potřebuju líbat.. ale nedokázala jsem si to připustit.
"Nialle, tohle nemůžeme" Řekla jsem a zase jsem se odtáhla.
"Promiň, já .. zase jsem si to neuvědomil!" Řekl a taky se zvedl.
"Dobrý, jenom že... už tohle dělat nebudeme, jasný?!" Řekla jsem, nechtěla jsem být nepříjemná.. ale musela jsem nasadit takovej ten uvěřitelnej ton, jakože to myslím vážně.
"Já to chápu, jen.. mi dej prosím čas" řekl.
"Jasně.. času, kolik budeš potřebovat. Hele, teť jsem si vzpoměla, že nemám plavky.. asi si pro ně budu muset zkočit domů." oznámila jsem Niallovi.
"Nechce se mi chodit až k vám, hele Eleanor si tu nechala nějaký plavky, když tady u nás byla na víkend, před půl rokem.. určitě už zapoměla, že je tady má.. tak, nechceš si je pujči? Kdyžtak to bude na mě" řekl..
"Ne, to si nemůžu dovolit, půjčit si od ní věci.." řekla jsem mu, myslela jsem to vážně... byla jsem domlácená.. a kdybych si půjčila její věci, mohla bych těch modřin mít i víc... spíš asi NE.. ale možnost tady je.
"Víš co Monik, mě už se tam ani nechce" Řekl Niall
"Konečněs to řekl, ne, že bych tam s tebou nechtěla jít, jenomže.. ty modřiny všude... pomysleli by si, že sem týraná nebo tak něco" Řekla jsem mu.. když jsem mu to oznámila, znovu zesmutněl..
"Nialle, co se děje?" Zeptala jsem se ho
"Pořád si neuvědomuju, že si takhle dopadla kvůli mě" Řekl a opřel se hlavou o kus nábytku.
"Nialle!" Vykřikla jsem... šla jsem k němu, chytla jsem ho za ruku, vedla ho spátky ke gauči a posadila ho.. přisedla jsem si za ním. "Ty za to nemůžeš jasný?! Můžou za to ty holky, o nic nejde.. jsou to jenom modřiny a boule, do svatby to zmizí.. horší by bylo, kdybych měla nějaký vážnější paruchy... ale ty za to nemůžeš, vlastěn si mě zachránil.. přiběhnul si tam a rozehnal je.. kdyby si nepřišel tak jsem na tom teť hůř.. nedávej si to za vinu prosím, ničí mě to!" Řekla jsem mu
Jenom se na mě tak podíval a obejmul mě.
"Byla si vážně ta nejlepší holka, kterou jsem kdy měl.. ale za vinu si to budu dávat pořád" Řekl a ještě víc mě v tom obětí sevřel... bolelo mě to.. ale byla to celkem příjemná bolest, když to bylo od něj..
"Monik? něco mě napadlo.." Řekl a vážně nepopsatelně se na mě kouknul
"No?" podívala jsem se na něj tázacím xichtíkem.
"Znáš ten film.. kamarád taky rád?" zeptal se mě... trošku zrudnul.. a tak jsem věděla, co má na mysli.
"Jo znám" Řekla jsem a začala se šíleně smát, nemohla jsem to prostě udržet.
" A co kdyby jsme to tak taky měli? Že by jsme si tak zablbli.. ne až tak doslova, ještě chci být nějakou dobu panic" Řekl a začal se taky smát.
"Takhle by sme to nějakou dobu prováděli ale pořád bychom byli přátelé, bereš?" Zeptal se mě.
"Beru" Řekla jsem a vrhla se po něm.. líbala jsem ho na krku a taky na puse, nečekaně..
Nohy jsem mu obmotala okolo pasu a on mě vedl do svého pokoje.. dopadli jsem na jeho postel a on mi vyslíknul tričko..
"Co?" Zeptala jsem se...
"Nahou už jsem tě viděl, tak co?" Řekl a usmál se.. vypadalo to, jakože má všecho pod k ontrolou a zmáknutý.. ale měla jsem takovej divnej pocit, že ho na mě chce vybalit.
"Nialle, tohle nemužeme"! Vykřikla jsem, zvedla jsem se z postele a začala si oblíkat triko. Zklamaně skočil na postel a koukal na mě, jako moje kočka, když má hlad. Zamyslela jsem se... nevěděla jsem jestli to po mě chce nebo ne.. ale spíš asi ne.. řekl že chce být panic ne?
"Seru na to!" Vykřikla jsem a znovu jsem se po něm vrhla, znovu mi vyslíknul tričko a začal mě líbabat
Díl 11
25. prosince 2012 v 16:59 | Moňa.. | Příběh-Harry… Líbal mě tak vášnivě a stále nepřestával. Bylo to opravdu kouzelné, jinačí slovo, které by to líp popsalo mě fakt nenapadá. Najednou jsem se zasatvila a podívala jsem se na mobil kolik je hodin. Nemohla jsme tomu uvěřit nepřipadalo mi, že by to trvalo tak dlouho tak jsem se podívala ještě jednou, ale byl to fakt.
Takhle jsme tam seděli a líbali se už asi hodinu.. spíš i víc. "Možná už by sme se přece jen měli podívat na tu písničku.. alespoň trošku." Řekla jsem mile a podívala jsem se na Harryho, který se na mě usmál a dal mi pusu na tvář.
"Tak jak myslíš." Odvětil Harry s nepopsatelným výkřenem na tváři. Popadla jsem jeden linkovaný papír a propisku, kterou jsem měla nachystanou na stole a myslela jsem, že se do toho jednoduše pustíme, a že to bude úplně jednoduché. Mýlila jsem se.. a to hodně moc. Nebylo to tak jednoduché jak jsem doufala, ale možná, že to bylo lepší. Pokaždé když jsem navrhla nějakou větu, bylo to špatně. Nevím proč, ale z nějakého důvodu se to Harrymu pokaždé nějak moc nezamlouvalo. Ze začátku jsem to brala, fajn nemusí se mu to líbit, ale když už to řekl poněkolikáté a pokaždé našel nějaký jinačí problém začalo mě to celkem dost štvát, ale už jakože fakt dost.
Nedalo se to vydržet a věřím, že kdybyste byli na mým místě udělali byste úplně to samý.. a nebo aspoň něco podobnýho.. doufám :DD. Vzala jsem ten papír zmačkala jsme ho, i když byl téměř naprosto prázdný, a hodila jsem ho po něm. Harry se sice snažil uhnout, ale stejně mu to moc nepomohlo, protože mojí přesný mušce se nevyhne téměř nikdo. Harry se zezačátku začal smát, ale po chvilce mu došlo, že to myslím vážně a že mě to opravdu celkem začalo pít krev, což byla pravda. "Co je ?" Zeptal se Harry nechápavě a mrknul na mě.
"Promiň, ale když.. to prostě nešlo. Tys pořád jenom říkal né, to je blbý a tady zase tohle a to se prostě nedalo vydržet. Prostě jsem Bouchla. Promiň, mě to mrzí, nemyslela jsem to takhle, ale pochop mě už sem to nemohla vydržet." Řekla jsem políbila jsem ho a nahodila jsem výraz, že mě to fakt mrzí..
"Dobrý to je fajn, nic se neděje a já to beru taky mě to mrzí. Nemyslel jsme to takhle, nebo spíš nechtěl jsem, aby si to takhle brala. Mrzí mě to.." Usmál se na mě a taky mě políbil. Vypadalo to, že už je to zase všechno v klidu, ale pořád to ještě úplně v klidu nebylo. "Tak budem pokračovat ?" Zeptala jsem se a usmála jsem se na Hazzu.
Ten se na mě taky usmál a odvětil mi sladce "Samozřejmě. Ale jenom, že seš to ty." Zasmál se a podal mi další papír. Začala jsem vymýšlet další pokusy a zezačátku to bylo fajn, některý se i použili, ale pak to zase začlo.
Najednou to začalo být ještě horší. Harry totiž začal taky vymýšlet a to by samozřejmě nevadilo to bylo dobrý, ale jakmile začal tak to bylo.. VÍŠ TOHLE BY SE JAKO DALO POUŽÍT, ALE TO MOJE SE TAM HODÍ TROŠIČU VÍC.. CHÁPEŠ.. a takovýhle keci. Začínalo mě to čím dál víc srát když to tak řeknu na plnou hubu.
To prostě nešlo, nevěnovali jsme se tomu ještě snad ani hodinu a už sme z něj měla hlavu jako meloun.
Najednou jsem to už prostě nevydržela a začalo to. Hodila sem ten papír i stou propiskou na zem stoupla sem si a spustila sem. "Tys říkal, že si mě nechtěl naštvat, ale pokračuješ v tom směle dál a já už to fakt prostě nemůžu vydržet. To prostě nejde!" Zakřičela jsem na něj a pokračovala jsem smělě dál. Vypadalo to sice, že by chtěl něco říct, ale já sem ho za žádnou cenu nebyla ochotná pustit ke slovu potom co tam předvedl.
"Já vím, že nejsme žádnej prosík a že moje názory nemusí bejt skvělý nebo nejlepší, ale ty by si mohl tohle všechno akceptovat a když už se ti něco nelíbí tak to říct teda jednou a mile a jenom mě nějak upozornit a ne mě furt peskovat. Nevím jak ti to mám ještě říct a kolikrát, aby si to konečně pochopil.
Tohle už mě totiž opravdu nebaví. Sedíme tady sotva hodinu a já už mám z tebe hlavu jako meloun.
" Hluboce jsem vydechla, překročila jsem jeho nohy a šla jsem směrem ke schodům stím, že půjdu vychladnout nahoru dřív než ještě řeknu něco čeho bych fakt litovala. "Cože ?.. A jinak dobrý ne.
Ty by si mě taky mohla trochu šetřit nemyslíš ?" Řekl trochu naštvaně a taky si stoupnul. Pomale a naštvaně jsem se otočila a začala jsem na něj už zvýšeným hlasem vybalovat další věci.. Mylsím, že tohle neměl dělat chlapec.
"Já ?.. Já ?.. No to si ze mě snad děláš srandu. Já bych tě měla šetřit a jinak v pohodě ne. Nemáš bejt náhodou ten kdo má někoho šetřit ty. Myslím že jo a tohle je celkem dost troufalý od tebe nemyslíš ?..Tohle už přeháníš. Ten duet si klidně piš sám když seš teda tak chytrej." Naštvala jsem se a šla jsem směrem k hlavním dveřím.
"Počkej.. Kris.. Notak stůj. Kam jdeš ? Co blbneš?." Zavolal na mě Harry a šel za mnou nejspíš mě chtěl chytit za ruku a zastavit, ale to se mu nepovedlo. "Až si to všechno srovnáš tak snad budeš vědět kde mě najít."
Bouchla jsem s dveřima a odešla jsem. Harry se za mnou rychle rozběhl a otevřel dveře. "Ale noták. Tohle se nemělo stát, stačí, že se pohádali Niall s Monik a teď se máme hádat i my dva ?.." Řekl Harry úplně zoufale.
Bylo mi ho celkme líto a měla jsem chuť otočit se obejmout ho a vzít všechno co jsme řekla zpátky, ale nešlo to. Rozhodla jsem se a myslím, že to tak bylo dobře.. takhle si aspoň uvědomíme oba dva jak sme si blízcí a jak důležitý jeden pro druhého sme. "Harry na tohle si měl ale myslet dřív než si do mě začal takhle šít.
Takže promiň, ale teď odejdu a až si uvědomíš co pro tebe opravdu znamneám můžem mě začít hledat.
Říkám ti ale jendu věc a tu měnit nebudu. Já se sama nevrátím budeš mě muset najít pokud mě budeš chtít vidět." Otočila jsem se a šla jsme dál pryč. Odcházela jsme strašně rychle.Šla jsem pořád dál a dál a vlastně ani nevím kam.
Byla jsem odhodlaná jít někam kde mě nenajde, ale najednou jsme si to začala rozmýšlet.
Nemohla jsem jít někam pryč. pořád jsme doufala, že Harry už za mnou běží a chce mě hledat.Pak jsem dostala nápad. "Musím jít dál nemůžu čekat až uslyším jak na mě Harry začne volat stůj."
Řekla jsem si potichu a šla jsme dál směrem k moři. Došla jsme na pláž a tam sem si sedla.
Čekala jsem co se stane a pořád jsem doufala, že Harry už je někde na cestě a hledámě.
Musela jsem nad tím pořád přemýšlet nemohla jsem prostě přestat. Došlo mio, že Harry je opravdu láska mého života, ale když už jsem dala svoje slovo, že se prostě nevrátím bez toho aniž by mě našel, tak se nevrátím...
Díl 10
23. prosince 2012 v 13:35 | Moňa.. | Příběh-HarryOtevřela jsem oči. Ležela jsem polonahá na posteli u Harryho, ale nikdo neležel vedle mě. Podívala jsem se nahoru a najendou jsem viděla všechny ty hlavy.
Stáli tam úplně všichni.. Louis, Liam, Niall, Zayn i Harry. Bylo to zvláštní, vůbec jsem to nechápala.
Najednou jsem jenom slyšela jak někdo říkal. "Už se probírá" a všichni ostatní taky začali "Jo no.. Už se konečně probírá." Opravdu jsem nechápala, ale připadala jsem si jako v nějaké telenovele.
Chytla jsem se za hlavu, protože mě děsně bolela a pomale jsem se začala zvedat. "Co.. to.." Vykoktala jsem pomale a čekala jsem co na to odpoví kluci.
"Pomale.. Pomale.. musíš opatrně. Si v pořádku ?.." Řekl Harry a opatrně mě podepřel. "Co se stalo ?" Zeptala jsem se nechápavým tónem. Harry se trochu začervenal a spustil. "No.. víš.. no.. mmm." Šlo na něm vidět, že před klukama se mu do toho moc nechce a tak ještě předtím než všechno vysvětlil se na ně podíval a pohledem a jemným náznakem havou udělal takovýto jakože, aby odešli. Sedl si na postel vedle mě, chytnul mě za ruku a políbil me.
"Promiň nechtěl jsem.. moc mě to mrzí." Omluvil se a znovu mě políbil.
Dost dobře jsem to nechápala tak sem se na něj podívala s nechápavým výrazem ve tváři a jemu asi došlo, že opravdu nevím o co jde. "Víš.. jak jsme se tu tak.. muchlovali.. řekněme no a převalovali jsme se různě ze strany na stranu tak ses švihla o postel do hlavy.
Promiň." Znovu se omluvil. Byl tak něžný a opravdu se o mě bál. "Ou.. aha.
No za to se přece nemusíš omlouvat, ty za to přece nemůžeš." Řekla jsem s úsměvem na tváři a taky jsem ho políbila. Pomalu jsem se začala zvedat a oblíkla jsem se.
Spolu s Harrym jsem sešla ze schodů do obýváku, kde nikdo nebyl, protože se kluci rozeběhli do svých pokojů. Sedla jsem si na pohovku a všimla jsem si, že na konferenčním stolku leželo plno dopisů. Jeden znich byl i z nahrávacího studia, kde kluci nahrávali nový album.
Vlaza jsem ten dopis a opatrně jsem ho otevřela. "Harry přišel vám dopis ze studia. Mám ho přečíst ?" Zeptala jsem se a podívala jsem se na Harryho, který připravoval něco na zub. "No.. Ano přečti ho. Děkuji. " Usmál se na mě a vrátil se k práci, kterou dělal. Hluboce jsem se nadechla a spustila jsem.
"Dobrý den. Tímto dopisem bychom chtěli odpovědět na váš dotaz, zdali pak svámi může nahrát nějaké písně dívka Kristyn Break. Vaší žádosti se vyhovuje. Naše představa o těchto písních je taková, že většinu necháme na vás v kolik a ajk to budete zpívat, ale chtěli bychom alespoň jeden milostný duet. Děkujeme za spolupráci."
Začala jsem jančit.. skákala jsem radostí, byla jsem naprosto mimo. Přiběhla jsem za Harrym a začala jsem ho objímat, mačkala jsem ho tak strašně moc, že chudák musel mít úplně rozdrcené kosti. Byla jsem tak nadšená. "To je skvělý. Pocem." Řekl Harry a vyzvednul mě do vzduchu. Začal mě vášnivě líbat. Bylo to tak skvělý jako když se malý dítě těší na vánoce. Prostě kouzelný.
"Tak to by sme se mlěi pustit do toho duetu nemyslíš ?.."
Řekl Harry a šibalski se na mě uculil. Vypadalo to, že má něco zalubem, ale nechtěl nic prozradit. "Slova budeme taky moct napsat sami ?" Zeptala jsem se už trochu klidněji, ale stejně jsem byla pořád radostí bez sebe. "Samozřejmě. Takovejhle duet přece nemůžeme svěřit nikomu jinýmu ne. kdo jiný by to napsal víc romanticky než dva lidi co se nesmírně milují."
Prohlásil tak strašně jistě, usmál se a políbil mě. "Tak dobře.
Tak jdem na to ne?" Koukla jsem se na Harryho a ten na mě kývnul jakože samozřejmě.
Tak jsem si šla sednout znovu na pohovku a Harry sešl hnedka za mnou ještě z dvěma táci, který byli plný všelijakejch jednohubek a dobrot. Vzala jsem papíry a tužku co leželi na vedlejším stolku a položila jsem je na stůl." Tak začnem ne" Podíval se na mě Harry opět s tím šibalkým pohledem ve tváři.. ale já už pochopila jak to myslí.
Začli jsme, ale né s psaním té písně. "samozřejmě" Řekla jsem schválně se stejným výrazem ve tváři a už to jelo. Začali jsme se vášnivě líbat. Já jsem na něm seděla a nepřástávala jsem ho líbat. Bylo to opravdu jako z nějaké pohádky.
Najednou, ale někdo prutce zabouchnul hlavní dveře a tak jsme přestali. Najednou přišel do obýváku Niall. Spletla jsem se, asi nebyli všichni ve svých pokojích. Brečel. A tak jsem se zeptala.
"Copak se stalo Nialle ?.. A kde máš Monik ?.." Podívala jsem se na něj děsně vážně a Harry stejně tak, úplně jsme sním soucítili. "Víš s Monik jsme se pohádali utekla odsud a já jí šel pomoct, protože se na ni vrhli rozzužený fanynky a zbyli ji.
Myslel jsem si, že se tím usmíříme, ale je to snad ještě horší. Říkala, že už mě nechce nikdy vidět." Opět mu stekla slza, opravdu ji miloval. bylo to tak smutné. Bylo mi ho strašně moc líto a chtěla jsem mu pomoct a říct mu, že ho chápu, ale nešlo to.. Já totiž měla svého prince u sebe.
Niall odešel celý zoufalý nahoru do svého pokoje a my s Harrym jsme chvíli mlčeli a oba jsme tiše přemýšleli, jak jen, že se to mohlo stát. Najednou jsme se na sebe s Harrym oba podívali a nemohli jsme prostě odolat. Opět jsme se začali váýšnivě líbat. Nešlo to zastavit,...
Díl 11
22. prosince 2012 v 22:02 | Kikinkaa | Příběh-NiallSe slzami v očích jsem pobýhala mezi ulicemi, neovládala jsem nohy... pořád jsem si v hlavě přehrávala Niallův rozhovor s jeho mámou, nohy si dělali svoje, prostě utíkaly... Měla jsem chuť se někam zchovat a hodně dlouhou dobu nikam nevylízat.
Probíhala jsem poslední ulicí, která vedla do ulice ve které stál náš dům, když v tom mě zmerčily faninky, sledovali mě, to jsem poznala, neotáčela jsem se a běžela pořád dál, moje nohy ne a ne zastavit.. ale uslyšela jsem za sebou nějaký křik tak jsem se zastavila a otočila se, teť jsem teprve viděla jak vypadají naštvaný faninky, nevěděla jsem co mám udělat, všechny se na mě hrnuly, najednou jsem stála jako přibitá. Jedna z nich, nejspíš ta co to má všechno v merku zvedla ruku, všechny ostatní se zastavily, byli asi metr odemně ale moc přátelský se mi nezdály.
"Ty si ta coura, co se vedla s Niallem za ruku! Ještě jednou nám na něj mákneš a zabijeme tě" Vykřikla, vyběhla proti mě a chytla mě za vlasy... což mě štvalo, protože nesnáším když mi někdo maká na vlasy, nemůžu to strpět, strašně mě to bolí.
"Věř, že ty s tím nic neuděláš" Řekla jsem jí a odtrhla jsem ji ruku z mích vlasů.
"Hele, co kdyby jsme se do ní pustily už teť nemíním s ní strácet čas, pořádně ji namlaťte!"Vykřikla jedna holka z davu, tím dala povel všem ostatním aby se na mě smetli. V tu chvíly jsem úplně vypla, ani jsem se nebránila, bylo jich tolik, že to snad ani nemělo cenu, cítila jsem každou ránu, kterou jsem dostala, a věř nebo ne.. bylo jich spousta. Nemohla jsem se hýbat tak jsem aspon šáhla do kapsy a z posledních sil vytočila první číslo, co jsem měla na seznamu, nečekaně to bylo Niallovo číslo. V telefonu se ozvalo "Halo" ... "Nialle, pomoc!" Zakřičela jsem do telefonu z posledních sil.
Už jsem necítila ani ruce, měla jsem je tak omlácený, že jsem cítila jen tu bolest co mi šlehá po celým těle, nemohla jsem nic dělat, myslela jsem si, že už to snad horší být nemůže, ale bylo.. všechny ty holky se po mě válelya skákali po mě, to jsem ještě brala, dokud mi jedna z nich nezkočila na hlavu, cítila jsem jen tu bolest, jak jsem prudce narazila hlavou do dlažebních kostek pk už jsem viděla jen tmu, ale normálně jsem slyšela, takže jsem aspoň mohla zaslechnout co se děje.
"Pane bože! Nechte ji být, co ji to děláte? Zbláznily jste se?" Zaslechla jsem Nialla, nikdy jsem ho tak vystrašenýho neslyšela, ikdyž jsem na něj byla naštvaná tak, jak ještě na nikoho, byla jsem ráda, že přišel.
"Nestrpíme to, že chodíš s touhle sviní, jenom tě využívá k tomu aby se o ní psalo" Vykřikla jedna z holek na Nialla.
"Zbláznila ses? Myslíš, že bych s nějakou takovou chodil? Nevím co z toho budete mít, ničemu tím nezabráníte, snad si nemyslíte, že bych chodil s nějakou z vás? Na to zapomeňte! Já ji Miluju a kvůli faninkám ji nikdy neopustím!" Vykřikl na tu holku, byl asi vážně naštvanej, takhle se k faninkám nikdy nechoval, ikdyž přiznávám, že to tentokrát trošku přehnaly. Můj sluch se začal zhoršovat a už jsem neudržela pozornost... každá část mého těla křičela o pomoc.. myslím, že jsem nic zlomenýho neměla.. možná jen pár naraženin a modřiny. V hlavě se mi mihlo tolik věcí.. Niall řekl těm holkám že mě miluje, jenže sví máme řekl něco úplně jinýho, nechápala jsem to! Už teť jsem ale věděla, že se k Niallovi nevrátím, nemůžu obětovat svůj život, kvůli klukovi, jesli bych v našem vztahu musela pořád čelit takovýhlemu nebezpečí, tak se bez něj obejdu, navíc to co řekl sví mamce od něj nebylo hezký, nenávidím ho za to!
"Monik, stávej!" Uslyšela jsem Niallův hlas, zněl tak vyčerpaně, myslela jsem, že už se probírám, zase jsem vnímala všechno okolo, slyšela jsem a už se mi i vracel zrak.. tohle všechno byli dobrý zprávy, špatná zprýva byla ale, že jsem se nemohla hnout, nešlo to, pořád jsem zkoušela pohnout, ale marně.
"Hej, Monik... jsem u tebe, prosím prober se!" řekl Niall a políbil mě na čele. Zněl jakoby brečel, ale asi jsem se jen přeslechla.
Otevřela jsem oči, zdálo se mi, jakobych je měla nateklý, nemohla jsem je otevřít úplně.. šlo to jenom trošku, stačilo to ale na to, abych viděla toho, kdo nademnou seděl, Niall!
"Nialle, pomos mi prosím" Vymáčkla jsem ze sebe, šlo to těžce, ale bylo to mnohem lepší než před tim.
"Jsem u tebe, chceš něco donýst" Zeptal se mě, byl tak starostlivý, to bylo roztomilý.
"Pomos mi prosím sednout, nemůžu se zvednout!" Řekla jsem mu
Niall jen zasouhlasil malým pohybem hlavy a zvedl mě, opřel mě o čelo postele, vůbec nevím, jak jsem se dostala do mího pokoje, to jsem byla mimo tak dlouho?
"Omlouvám se, už se to nikdy nestane!" Řekl mi Niall a stekla mu po tváři slza, to bylo po prvé co jsem ho viděla tak zničenýho, je možný.. že je mu to tak líto?
"Nialle, promiň.. že ti to říkám zrovna v tuhle chvíly ale jdi prosím pryč, nechci tě tady!"
"Monik já vím, že jsem ti ublížil.. ale věř, že to je poslední věc kterou bych chtěl kdy udělat, záleží mi na tobě"
"Běž prosím, nechci abys mě takhle viděl.. a nechci abys mě viděl i jinak než takhle.. už mám dost" Řekla jsem mu nelítostně.
"Když to tak chceš, tak ti vyhovím.. ale budeš mi chybět" Řekl.. teť mi ho bylo líto, byla jsem na něj hnusná.. ale nemůžu mu odpustit, mám hrdost... nejsem lehká holka, to jsem nikdy neřekla.. ikdybych se s ním vídávala, už nikdy to nebude takový, jaký to bylo, mrzí mě, že mu tohle dělám ale jiný řešení není a kdyby bylo tak by to byo to první co bych udělala.
Niall si oblíkl bundu a odcházel... přemýšlela jsem, jesli to má takhle vážně zkončit, oba to cítíme stejně, miluju ho.. ale nejde to! První věc která se mi promítla v hlavě, byla dobrá myšlenka a tak jsem to taky udělala.
"Nialle?" Na poslední chvíli jsem si všimla prstýnku, který ležel vedle mě.. byl to jeho prstýnek.
Niall se otočil, pomale se ke mě přibližoval a čekal co udělám.
"Už se nemůžeme vídat" Když jsem viděla jeho šokovanej výraz, začala jsem brečet.. né histericky, jenom tak lehce.
"To nemůžeš udělat, miluju tě.. bez tebe to nepůjde, musím tě mít u sebe" řekl, začal taky brečet, takže jsem se rozbrečela ještě víc, nemůžu ho vidět takhle..
"Nemiluješ mě, jasný! Já jsem jenom nudná, hnusná, blbá holka, která má oblečení od ťanků... nikdy si semnou vlastně nechtěl nic mít.. chovám se jako mimino a počkej! Jo nejsem slavná.. a důvod proč si hrál to divadýlko, byla Demi. Myslím, že jsem to pochopila, teť už znáš důvod, proč se s tebou nechci vídat" Řekla jsem, po tváři mi ztekla další slza.
"Tak to není, řekl jsem to jen kvůli mámě, nestrpěla by, kdybych chodil s takovou holkou......." zasekl se.
"S holkou jako jsem já, jasný!!!"
"Jo, mám mámu rád... a nechci mít problémy, vidím ji jenom párkrát do roka, nechci ji kvůli tomuhle stratit"
"Však proto to dělám.. nestratíš mámu.. stratíš jenom mě! Rodina na prvním místě, jestli chceš mámě lhát tak s tím pokračuj... ale až to zjistí tak následky nebudou pěkný!"
"Takhle to ale nechceš.." Řekl a chytl mě za ruku, nevím proč to dělal, mě tak lehce nepřesvědčí, zlomil mi srdce, s někým takovím se nemůžu dál vídat.
"Máš pravdu, takhle to nechci.. ale chci na tebe zapomenou, takže to tak udělat musím"
Niall jenom pokývnul hlavou, jakože chápe, co jsem mu teť řekla.. ale nedokáže to přijmout.
Přiblížila jsem se tak, aby jsme měli obličeje těsně u sebe, víc to taky ani nešlo, víc už mi to tělo nedovolilo.
Políbila jsem ho na tvář a pošeptala mu "Miluju tě! Ale ty víš, že to takhle nejde,, nemůžu ti odpustit!" vtiskla jsem mu do ruky prstýnek, co jsem ho našla na té posteli.
"Sbohem" řekla jsem mu a ukázala na dveře.
Odcházel, měla jsem poslední možnost ho takhle zahlídnout.
"Miluju tě... a vždycky budu, Kdykolik za mnou můžeš přijít" Řekl a odešel
Štvalo mě to, proč mu jen nedokážu říct pravdu.. Miluju ho, chci s ním být pořád, každou minutu, nechci zapomenout! Tak co si tu nalhávám.... Podařilo se mi lehnout, tak jsem si ještě na chvíli zdřímla, když v tom do pokoje vlítla moje sestra, skočila na postel a obejmula mě... byla jsem za to sice ráda, dlouho jsem ji neviděla.. ale kdykoliv když se mě dotkla, mě to bolelo.
"Už neodcházej prosím.. zůstaň tu se mnou a s mámou, chybíš nám" Na to že je tak malá, ví co chce.
"Dobře, už nikam neodejdu.. teť ani nemůžu.. všechno mě bolí. Začala jsem cítit ruce a i nohy, dá se říct... už jsem s nimi mohla hýbat, ale žádný nárožný pohyby. Ségra mi donesla berle, řekla bych že to byl ale spíš mamčin nápad, takže jsem se mohla odbelhat aspoň do koupelny. Stoupla jsem si před zrcadlo a nečekaně jsem se sama sebe lekla, jak jinak, všimla jsem si bouli na čele, modřiny přes oko a nateklího oka... modřina ale nebyla moc vidět.. a ostatně i všechny ostatní modřiny se teprve zabarvovali do modra a fialova, dávám tomu den a budu vypadat jako šmoula.
Lehla jsem si do postele, protože jsem byla vyšťavená a potřebovala jsem si odpočinout.
Během tří uplynulích dnů se stalo celkem dost věcí.. Niall mi poslal aspoň 5 růží s omluvnejma dopisama.. Přiznávám, třetí den, co jsem ho neviděla.. se mi začalo stýskat. Moje modřiny už jsou pěkně modrý.. ale to mi tet snad nebrání jít ho navštívit, řekl přece, že za ním můžu kdykoliv přijít ne?
Zašla jsem si do šatníku a hodila na sebe tepláky, nechtěla sem být scvaklá v ryflích, když mám tet dodělaný nohy tak by to mohlo trošku bolet. Opatrně jsem sešla ze schodů a po svých nohách, tentokrát už bez berlí jsem došla až k jeho domu.Zazvonila jsem... chvíly jsem čekala.. ale ta doba mi za to stála, ze dveří vyšel Liam
"Teda, ty seš domlácená, slyšel jsem.. že ti Directionerky dali pěkně do těla" Řekl lítostivě a obějmul mě..
"Si v pořádku-? Zeptal se mě..
"No, už je to lepší... ale pořád to bolí.." Uviděla jsem Za Liamem Nialla, vylezl ze dveří.
"Tak já vás opustím" Řekl Liam a odešel někam, kamsi.
"Co se stalo?" Zeptal se mě Niall.
Letěla jsem k němu a obejmula ho, chvilku to nechápal ale pak mě pevně stisknul.
"Auu" Vykřikla jsem..
"Promiň, zapoměl jsem, že tě to ještě bolí" Řekl a trošku to sevření uvolnil.
"Takže si mi odpustila?" odtáhnul si mě od sebe a vážně se na mě podíval.. ach ten jeho úsměv.
"Odpouštím... ale jenom kamarádi" Řekla jsem mu a usmála se na něj
"Dobře, kamarádi" Řekl a znovu mě objal.. za míma zádama za zachychotal... ale byl to takovej ten chychot štěstí.
"Jak dlouho se můžeš zdržet?" Zeptal se mě Niall.
"Na jak dlouho mě tu budeš chtít?" Zeptala jsem se ho
"Na vždycky, to můžeš?" Řekl a začal se řechtat
"Ne, to bohůžel nemůžu.. ale pár hodin se snad zdržet můžu" Řekla jsem mu a ještě víc jsem ho sevřela.
"Mrkneme na upíří deníky?" Zeptal se mě, což byla věta, kterou jsem ráda slyšela, ten ví jak na mě.
Sedli jsme si na pohovku, každej na jinou stranu, tentokrát.... :D a koukali se...
Díl 10
2. prosince 2012 v 21:19 | Kikinkaa | Příběh-NiallByla jsem polonahá, takže měl Niall o to lehčí práci z vyslíkáním, Jedním hmatem mi rozepnul podprsenku a začal mě líbat po celé horní části těla...Nevěděla jsem jaký to je dosáhnout orgasmu.. a bylo mi to tak příjemné, že jsem si myslela že už v tom jsem.. aĺe pak jsem si uvědomila, že to asi tak nebude, možná jsem jenom vzrušená nebo něco takovího, určitě tím nedosáhnu orgasmu ne? :D
"Nialle?"
"Jo? děje se něco? Jestli chceš abych přestal.. stačí říct" Řekl starostlivě.
"Neděje se nic, nemusíš mít starost, jenom.... Víš, že je to pro mě poprví, a vím že pro tebe taky, ale mohl bys být trošku... ehhm..." řekla jsem, nemohla jsem se vyplácnout, nevěděla jsem jak to mám nazvat.. aby to nevyznělo, trapně...
"Jemnej?" Zeptal se mě...
"No.. jo :) prosím"
"Monik, jsem amatér, nijak jinak, než jemně bych to nedělal" řekl a mrknul na mě
... Uslyšela jsem zvuky z chodby..
"Nialle?"
"No? ještě něco mi chceš říct?" podíval se zarmoutile
"Mám takovej pocit, že sem někdo jde" Oznámila jsem mu
Niall se tak vnímavě zatvářil a rychle zalezl pod peřinu a dělal že nic.
"ťuk..ťuk" někdo zaklepal na dveře.
Ze dveří vykouknul Liam.. "Sorry že vás ruším dědičky moje (Začal se řechtat) No.. Nialle, přišla ti návštěva a myslím že to není zrovna typ člověka, kterej by tě chtěl vidět v postely... s holkou... oba dva nahý.. jách... :D " Řekl Liam a znovu chytnul výbuch smíchu.
"Liame, ať je tam kdokoli, řekni mu ať počká dole, prosím" Zakřičel na něj Niall.. a poposedl si..¨
"Vlastně.. myslím že se nemusíš ani oblíkat Nialle.. víš jak namě působí tvoje Máma, mám z ní respekt.. a ona mi řekla, že ji mám pustit dovnitř.. tak.. (Řekl Liam a začal si nervozně kousat ret) Promiň kámo.." Řekl Liam
"Bože máma, no.. líp si to snad naplánovat nemohla" Slyšela jsem Nialla jak zašeptal.
"Nialle (Obějmula jsem ho a dala mu pusu na rameno) V klidu, to zmákneme.." Řekla jsem mu
"Ne Monik, neznáš moji matku... ona je tak.. no přesně taková jako ji před chvíli Liam popsal.. Nepřeje si abych randil s holkama, který nejsou slavný.. a já.. bojím se jí říct svůj názor, vím.. sem srab" Řekl a kouknul se na mě, šlo vidět že je trošku v šoku.. nevěděl co má dělat a já, chtěla jsem mu to usnadnit ale jeho matku ještě neznám a vypadá to tak že jí ani nepadnu do noty, takže.. to mi asi neprojde.
Do pokoje vešla Niallova matka a když nás viděla, noo. nedokážu popsat její výraz.. Bože, cítím se tak trapně.
"Dobrý den" pozdravila jsem, aby to nebylo trapné, nebo abych nevypadala.. jakože mě vychovávala banda opic.
"Zdravím" Řekla hrubě, jako kdybych byla kus hadru kterým právě doumívala země a chystá se ho vyhodit do kontejneru, dobře.. trošku přeháním :D "Nialle, můžu s tebou mluvit? Zeptala se ho.
"Tak já asi.. půjdu dolů za klukama" Řekla jsem a začala se soukat do potprsenky a oblíkla si Niallovo tričko co mi pujčil.. abych v něm mohla chodit po domě... když už jsem tam bývala tak často, Když jsem odcházela vlepila jsem Niallovi pusu natvář.. ale i když to mělo být na tvář.. odsunul se, to ho nemůžu políbit jen kvůli jeho matce? Bože, to je teda chlap, bojí se sví matky, bože :D Tak jsem se na něj jen tak nechápavě podívala a odešla.
Došla jsem dolů ale nikdo tam nebyl, šla jsem k ledničce (Místo, na který tak ráda chodím, vždycky je plná) Nemohla jsem si nevšimnout vzkazu, který byl přilepenej na lednici "VŠICHNI jsem se vydali na nákupy, příjdeme asi tak v 7, nedělejte si o nás starist :D" Aha.. no bylo mi tak trošku nepříjemně, ten dům.. byl tak velkej a být v dolním patře sama, zkrátka mi to nahánělo hrůzu. A vím, že bych nahoru neměla ale táhlo mě to tam a tak, jsem si stoupla za roh, který byl hned vedle dveří do Niallova pokoje a poslouchala, bylo to špatný a měla jsem chuť odejít, protože jsem jim narušovala soukromí.. ikdyž o tom nevěděli.. ale nedalo mi to a poslouchala jsem to.
"Nialle, co to bylo za štětku, bože?" Začala na něj křičet.. už mě má za štětku super.
"Mami, je to jenom kamarádka.. pohádala se s mámou a tak se zeptala, jestli u nás nemůže přespat" Řekl Niall.. Pořád jsem nechápala, proč jí prostě neřekne pravdu, že spolu chodíme, bylo to od něj hnusný, mám chut mu pořádně vynadat ale třeba to nějak zakecá.
"Nialle, nevím proč... ale nevěřím ti" řekla Niallovi máma
"Mami, copak si myslíš že bych s ní chodil? Oznámil Niall mámě.. nechtěla jsem se litovat ale nečekala jsem že kluk jako on by mi mohl něco takovího udělat.
"Vždyť se na ni podívej, oblečení koupila někde. no nevím kde, každopádně HRŮZA, její chování.. chová se jako malý děcko, jsem na vyvynutější a prostě celkově na lepší holky.. a není to přece osobnost.. chci někoho slavnýho, to přece víš. "Mami, věř mi.. tuhle holku nechci, nedokážu si ani představit, že bych s ní něco měl, bože.. možná to tak tet vypadalo.. ale bulvár si myslel, že chodím s Demi.. jenomže já s ní nic neměl a ona má kluka tak mě požádala jestli bych si nenašel nějakou holku, třeba první na kterou narazím a nezahrál na bulvár že s ní chodím, nic s ní nemám" řekl.. Slza mi stékala po tváři ale já jsem tam ještě pořád stála jako pika a poslouchala jak sví mámě nakecává že jsem totální kráva, a já husa ho milovala.
"Nialle, nedopustím aby ti nějaká nána jako je tahle zničila tvou kariéru." Řekla mu
"Neboj mami, nic takovího mi nehrozí.. jen chci abys mi věřila, že do týhle bych se nikdy nemohl zamilovat, je to jenom kvůli bulváru a brzo to zkončí" Věděla jsem že tímhle jejich rozhovor zkončil a tak jsem zase rychle seběhla ze schodů do kuchyně a začala si utírat slzy, ikdyž tohle asi nezakryju.. já ho milovala a myslela jsem že on mě taky, božee. jsem nána.
Niall s jeho matkou scházeli se schodů, obula si boty a podívala se na mě, já si však dívala jen koutkem a pořád jsem civěla do kuchyňské linky "Naschle" Řekla jsem tiše. Když se zavřeli dveře, vyběhla jsem rychle schody a začala si věci balit do tašky.. slzy mi stékali a já nevěděla jak je mám zastavit, navenek to byli jenom slzy ale ve vnitř jsem se cítila jako kdybych právě byla na krajíčku zhroucení.
Niall vyběhnul za mnou a chytnul mě za ruku "Tak, ke jsme to zkončily? Máme dům pro sebe" Řekl
"Nialle, nech mě být" Zakřičela jsem.. nevědl o co jde.. přitáhnul si mě k sobě.. "Ty, ty brečíš? co se stalo?" Zeptal se starostlivě.. jako kdyby nevěděl co se právě stalo.
"Nialle slyšela jsem tě.. slyšela jsem to všechno co si řekl.. Začala jsem ještě víc brečet, jako bych snad dostala histerák, fakt nevím co se to se mnou dělo.
"Takže jsem pro tebe byla jen pobavení? Počkej, vlastně ani to ne.. byl si se mnou jen kvůli bulváru viď.. Já tě milovala a myslela jsem že ty taky.. myslela jsem že jsem konečně našla kluka svých snů, kterej mi bude pomáhat a ty další věci co se ve vztahu dělaj ale asi jsem se zmílila.. ty to nejsi, jsi jenom hnusnej prolhanec, jsi kretén Nialle, Kretén" Dobalila jsem si poslední věci a hodila po něm jeho tričko, co mi ho půjčil.
"Ne, Monik, říkal jsem ti že jí vadí když nechodím se slavnejma.. nemužu jí říct pravdu ale miluju tě!"
"Nialle, asi mě zas tak nemiluješ, když se nedokážeš postavit sví matce a vůbec... proč se s tebou ještě bavím.. A bulváru pěkně řekni, že jsme zkončily.
"Zkončily? to je hloupost, nemůže to zkončit"..
"Že ne? Tak sleduj" Sundala jsem si řetízek, který jsem od něj dostala a hodila ho po něm, vzala jsem si věci a se slzami po celým obličeji jsem seběhla schody. Niall běžel za mnou a chytnul za ruku.
"Nechoď pryč, prosím Monik.. já to tak nemyslel, omlouvám se" Řekl a podíval se na mě, měl skleněné oč ale já jsem mu t nezbaštila.
"Nech mě být" zakřičela jsem na něj a vytrhla jsem mu moji ruku, obula i boty a otevřela dveře
"Zůstaň prosím, miluju tě" Zakřičel na kě z posledních sil.
"Ne Nialle, nemiluješ.. já tě miluju nebo aspoň milovala a pěkně jsem se v tobě zmílila.. ty jsi jenom hnusnej pokrytec a lhář... neech mě na pokoji, už tě nechci nikdy vidět" vyběhla jsem ze dveří...