"Monik, pojď na oběd" Zavolala Máma...
Vylítla jsem z postele jako o závod, protože jsem umírala hlady. Co dodat.. Máma a ty její piďi svačinky.
Slítla jsem ze schodů a zasedla ke stolu.
"Táta s náma nebude obědvat? Myslela jsem, že se má dneska z tý slušební cesty vrátit" Řekla jsem mámě a začala se dloubat v jídle.
"No popravdě, táta nepříjde.. volal mi už včera ale nechtěla jsem ti kazit den, když si přišla z toho rande... tak unešená" Řakla máma a začla na mě dělat vážně divný grimasy, jako by byla lev a sápala se po flákotě, zamrkala na mě a začala se smát"
"Mami!! Pane bože, kdy už si dáš pokoj..!" Vážně jsem se na ni podívala, a hodila po ní utěrku, co ležela na vedlejší židličce ale ona si z toho ještě udělala srandu.
"Kdo ví, co jste tam spolu dělali...."
Udělala jsem druhej vážnej/uraženej pohled.
"Radši se ale nebudu ptát.. mohla bych se taky dozvědět něco, co jsem vůbec nechtěla vědět.... Dobře, už tě nebudu trápit.."! Řekla a zakousla se do kuřete.
"Pokračuj! Řekla jsem jí...
"Co? Řekla jsem, že už tě nechám bejt, nebo mám ještě v tom provokování pokračovat? Docela se do toho dostávám". Řekla a zakroutila na mě obočím.
"Já jsem se spíš chtěla vrátit k debatě o tátovi.. aale očividně je tu něco co mi tajíš" Znovu jsem se zabořila do jídla a dělala, že mě to trápí.. přitom mi ale bylo úplně buřt proč táta ještě nepřijel, Kašle na nás už nejmín 3 roky... a neustále nás vyměňuje za práci.. neznám jediný důvod, proč bych mu měla jeho chování odpouštět.
"No Víš, volal mi, že si tam prodloužil pobyt.. zůstane tam ještě minimálně na 6 měsíců.. slíbil mi ale, že až přijede tak nás vzeme na dovolenou a vynahradí nám ty 4 roky, co tu nebyl.
"Já se mu na nějakou dovolenou můžu vykašlat" Oznámila jsem máme a odešla od stolu, vyběhla jsem po schodech do mého pokoje a praštila jsem z dveřmi. Lehla jsem si na postel a jen tak jsem přemýšlela...
Vrrr... začalo mi brnět pod zadkem.. Lekla jsem se co to je... Na poprvé se mi vybavil jeden film.. kdy kluci našroubovali všem holkám na židličky atd.. vybrátory.. ale pak jsem zjistila, že jsem na omilu a byla jsem za to i celkem ráda.. byl to mobil, nejspíš sem s ním usla a pak ho zastlala...
"Haloo?" Řekla jsem
"Monik?" Ozvalo se v telefone.. nenapadlo mě, kdo by to mohl být, hlavně proto, že mi ten někdo volal z neznámího čísla.
"Kdo je tam?" Zahihňala jsem se..
"Jo, tady Niall, promiň, neuvědomil jsem si, že volám od Zayna a ty ho nemáš uloženýho" Měla jsem čekat, že to bude on, včera mi řekl že se mi dnes ozve.. Okamžitě mi o břicha vlítlo hejno motýlků, Páni.
"A-Ahoj Nialle.. Jsem tak ráda, že tě slyším".
"Jo, asi tak... Podívej, začínáš mi celkem chybět.. vím, že je to jenom den co jsme se neviděli.. ale já to nemůžu vydržet.. Mohl bych tě ještě dneska vidět? Mohly by jsme třeba zajít na pobřeží" Řekl.. a protože jsem na celej zbytek dne neměla nic v plánu, tak proč bych nešla?
"No, Tak dobře... Zasmála jsem se, ale bude mi chvíly trvat než se nachystám"
"Mě to vůbec nevadí, tak za 45 minut, u tebe?" Zeptal se
"Jasně... to bych už mohla být nachystaná"
"Neboj, když si se mnou tak se nemusíš tak čančat.. Si krásná i nenamalovaná"
"Dobře, ale víš... no"
"Copak? Děje se něco?" Zeptal se, zněl celkem vystrašeně, přitom to zas tak vážný nebylo.
"No, nechci to řešit po telefonu, řeknu ti to později... a neboj.. není to nic, na tolik vážnýho, že bys z toho musel být nesvůj...:) No nic, jdu se připravit... ahoj" Řekla jsem a típla jsem to.
Zase jsem si lehla na postel a chvíly čekala než mě ten motýlkovatej pocit v břichu opustí.
"Monik" Zakřičela máma a začala mi silně mlátit do dveří.. tomu říká klepání?
"Coje?" Zakřičela jsem na ní...Celkem mě vylekala, tím mlácením.. a ..a řvaním.
"Můžu dovnitř?" Zeptala se...
"Myslíš?" Řekla jsem a začala se smát, samozdřejmě tak, aby to máma neslyšela "Pojď!"
Vztoupila do pokoje a pokynula mi prstem, jakože si mám sednout na postel.
"Informuju tě do předu, nemám zrovna moc času na polorodinou debatu." Oznámila jsem jí předem
"Já jsem ti jen chtěla říct, že táta, to s náma myslí vážně... Nemusíš na něj být naštvaná." Řekla mi
"To myslíš vážně? Mami, ale já mám důvod být na něj naštvaná, myslíš si že bych ho nenáviděla bezdůvodně?" Řekla jsem jí a namířila si to do koupelny, vytáhla jsem žehličku a začala si žehlit vlasy.
"A,A ten důvod je jakej? Ráda bych ho věděla, o těchhle věcech spolu nikdy nemluvíme, nesvěřuješ se mi, zkrz tohle.. tak mě prosímtě poinformuj, jak to vlastně s tátou máš, buď tak hodná!"
"Mami, ty sis toho nikdy nevšimla? Strávila jsem někdy s tátou víc času jak jeden den? Když jsem byla malá starala ses o mě sama, to je důvod, za kterej bys na něj měla být naštvaná i ty.. to že ti posílal peníze.. neznamená nic.. on se na mojí výchově ani trošičku nepodělil... ale to mě ani tak neštve, jde mi hlavně ségru. Sám mi řekl, že si pořád vyčítá to, že se mnou nemohl být. Ale tet to dělá i jí, což mi nedává logiku.. jen tak si udělá děcko a hodí na krk tobě.. Dobře ví, že k němu mám určitou nenávist a on mi pořád leze do zadku tím, jak slibuje, že mě vezme na dovolenou, dá mi tolik peněz kolik budu potřebovat... a myslí si, že mě obměkčí? Bože mami, prober se.. nikdy sis toho nevšimla.. navíc pochybuju že tam jezdí za prací, poslední dobou moc peněz domů nenosí.. !" Řekla jsem.. vytáhla jsem z šuplíku řasenku a začala si ji nanášet.
"Co tím jako myslíš?" Řekla to tak namíchnutě.
"Tím chci říct, že tě podvádí.. a tím že tě podvádí chci říct, že má P-Ř-Í-T-E-L-K-Y-N-I !!"
Najednou bylo ticho.. rozrazily se dveře do koupelny, máma vlítla do vnitř a vlepila mi jednu facku.
"Tak to už nikdy neříkej" Otočila se a odešla.. Měla jsem štěstí že už mi zaschla řasenka, a tak sem ji aspoň neměla rozmázlou přes půlku obličeje. Vůbec mě netrápilo, že mi máma vlepila, tím totiš dokázala, že si taky není jistá tím jestli ji náhodou nepodvádí.. navíc už zná můj názor... už to nemusím řešit..
"Monik, máš tu nějakýho kamaráda.." zakřičela na mě ségra z vedlejšího pokoje
"Řekni mu že už jdu" Oznámila jsem jí..
Narychlovku jsem se šla ještě poupravit k zrcadlu, na tváři se mi udělala červená skvrna, počítám s tím, že mi to tam nějakou dobu zůstane..
Slítla jsem ze schodů a obula si první boty na který jsem narazila.. otevřela jsem dveře a on už tam stál.. byl to fešák..Nevěřila jsem vlastním očím, jak může vypadat i bez takoví přípravi, jakou máme my holky, tak skvěle.
"Ahoj Nialle" Pozdravila jsem ho a pomale jsem slezla ze schodku který vede z našeho domu.
"Ahoj Monik, vypadáš skvěle.. jakov ždycky" Řekl a krásně se na mě usmál.. vždycky když jsem na jeho tváři viděla úsměv, tak se mi podlamovali kolena.
"Děkuju, tobě to taky sluší" Procházeli jsem ulicemi města..
"Monik, co to máš na tváři?" Zeptal se, tahle otázka mě po pravdě celkem zaskočila, protože jsem mu přece nemohla říct, že mi mamka jednu vlepila.
"No spadla jsem.. a .. a trošičku se bouchla o postel, ale nic to není, nedělej si starost" Řekla jsem.
"Nedělej si tarost?" Zastavil mě a stoupl mi před cestu, chytl mě za tvář a políbil mě, měla jsem asi 100x větší motýlky než doma... tohle bylo živější... :D
"Máš to celý nateklí, mám o tebe strach, musím si dělat starost"
"Promiň ale nechci tě do toho zatahovat" Řekla jsem mu.
"Že mě do toho nebudeš zatahovat, já do toho chci bejt zatahovanej, chci s tebou řešit tvoje problémy, jestli se něco děje tak mi to řekni. Já tě taky pořád jenom informuju i těch mejch problémech a ty se radši držíš stranou, to není fér". Řekl a usmál se.
"Já.. Promiň Nialle... nechtěla jsem, aby sis to takhle vzal, nemyslím to špatně, jenom prostě.." Nevěděla jsem jak mu to mám jinak vysvětlit.. prostě je mi nepříjemný, když s mejma problémama zatěžuju ostatní.
"To je v pořádku, neboj.. jenom chci abys věděla že mi to můžeš říct..jo a ještě si mi neřekla.. no to co si nechtěla řešit po telefonu." Řekl a mrknul na mě, byl tak rostomilej že jsem mu to snad ani enchtěla říkat.
"No.. jde o to co jsi říkal.. abych se nelíčila... že se před tebou nemusím čančat...:) Vlastně musím, jinak bych to nedělala" Řekla jsem mu.
"Jak, jak to myslíš?" zeptal se.. vážně nevěděl o čem mluvím, a já byla ráda, že to ještě neví.. to vede k další hádce..
"No, ty seš slavnej a já jsem nic, víš :) Jde o to že musím být všude perfektní abych tě nezahambila." řekla jsem mu a koukla se do země, nechtěla jsem vidět jak se na to tváří, byl určitě naštvanej.
Chytl mě za bradu a zvednul mi hlavu, byli jsme si tak blízko..
"Podívej, mě jedno co si myslí ostatní, já tě mám rád.. a je mi jedno, kdo mě s tebou uvidí. Ostatním je úplně fuk, s kým si chodím po venku, navíc, zatím o nás dvou nic nevědí, takže můžeš být v klidu."
"Dobře, a co fanynky? nebudu naštvaný když mě s tebou uvidí na internetu?
"Monik, nedělej si starost.. to je v pořádku, fanynky zvládly Dan, zvládly El a zvládly i Perry.. takže budou muset snýst i tebe, jinak bude zle" Řekl a začal mě líbat, když v tom z vedlejší uličky vylezla banda paparaziů a začali nás fotit. Niall mě pustil a dělal jako by se nic nedělo. Když si Paparaziové zalezli do aut, chytnul mě Niall za ruku a rozběhl se, pochopila jsem, že mám běžet za ním, tak jsem běžela, ikdyž v těch podpadcích to nebyl žádnej med.
"Zvládáš to?" Zeptal se mě.
"Vlastně ne, v těch podpadcích je to děsný." Řekla jsem a zařechtala se
"V tom případě mi vlez na záda" Lepší nápad bych vážně neměla, jelikoš mě ty nohy fakt děsně boleli, tak jsem mu na ty záda skočila. Běželi jsme jednou ulicí, pak druhou a třetí, až doběhl k pobřeží.. slezla jsem z něj a vyzula si boty... do toho písku bych se asi v potpadcích neodvážila.
"Co za to dostanu?" Zeptal se Niall...
"Nooo, nevím" Zasmála jsem se "Co bys tak chtěl?" Zeptala jsem se ho a zamrkala na něj.
Zasmál se, vzal mě kolem pasu a pořád se přibližoval.. byli jsme tak blízklo, od sebe jsme měli alespon 5 centimetrů.. "Myslím že přesně víš co chci" Přibližoval se stále víc a mě napadlo, že bych si zněj mohla trošku vystřelit.
Vykroutila jsem se z jeho obětí, boty jsem odhodila do písku a utíkala co mi nohy stačily.. viděla jsem ho kousek za sebou. Celkem rychle mě doháněl. "Nialle!" zakřičela jsem a začala se smát.
"Co je? Nemáš mi utíkat" Vyskočil a hodil mě na zem..
Otočila jsem se a jeho obličej sem měla tak blizko, že kdybych se ještě kousek pohla pohly by jsme rovnou udělat berany,berany, duc :D
Chtěla jsem ho políbit, nevím proč ale táhlo mě to k němu.. když v tom z něho vylezlo.
"Pojd do vody"
"Děláš si srandu? Vždyť na sobě nemám ani plavky
"No a? já taky ne, můžeš jít s nad ve spodním prádle ne? a nebo taky úplně nahá, vůbec by mi to nevadilo."
"Nialle, dobře, že seš to ty.. tak joo" Proč by taky ne.. za dnešek je to jediný příní co měl.. vlastně 2hý :D
"Ale pomůžeš mi ty šaty zeslíct" Řekla jsem a upřeně jsem se na něj podívala.. otočila se a nadzvedla vlasy... což byl pro něj jasný pokyn aby mi rozepl šaty.
"Rád tě vysleču.." Zařechtal se
Pomalu mi rozepínal zip.. když v tom jsem na svích ramenou ucítila jeho rty.. přemýstili se na krk a já nechtěla aby přestal.. ale byli tam lidi.. a v tom davu určitě i pár Paparazziů.. musím přece počítat se vším ne? :)
Vzdychla jsem si, vyslékla šaty a odkmitala jsem si to k Moři, voda byla na večer vždycky teplá, takže jsem se nemusela bát, že bych nějak umrzala.. Niall došel za mnou a položil mi ruku na rameno.. "Teť mi něco řekni" Podívala jsem se na něj v očekávání, že mi řekne něco na co nikdy nezapomenu.. do prkýnka.. a neřekl :D
"Ten červenej obtisk nad tváři není od postele že?" Podíval se.. na mě... a já sem nevěděla jestli mu to mám říct, aby to nevzal jinak a nebral to jako domácí týrání.
"ehmmm..."
"Máš tam obtisklou ruku ještě tet.. a jestli má tvoje postel ruce, tak to potom jo" Řekl a podezíravě se na mě koukal
"No dobře, dostala jsem od mámi, protože jsem jí řekla, že si myslím, že ji táta podvádí" Začala jsem se řechtat, protože když jsem to řekla nahlas, znělo omnohem líp než v mí hlavě, v hlavě to byla hotová katastrofa a teť... :)
"To je lepší... máš s mámou problém?" zeptal se
"Do dneška jsme žádnej problém neměli.. ale teť už asi jo. je to skrz táty, nejezdí domů a neustále s prodlužuje pracovní cesty... to je složitý.. nechci to těť řešit, promiň" řekla jsem mu a ztekla mi po tváři slza... Nedivila bych se, kdyby si o mě myslel že jsem histerka, protože už je to po druhý co před ním brečím.
"To je v pořádku.. chápu, že to se mnou nechceš řešit"
"Ne Nialle, klidně to budu řešit, ale teť ne.. s tebou zažívám poslední dobou ty nejlepší chvíle v životě... a chci to takhle ještě nechat, chci si s tebou užívat a né řešit tyhle záležitosti, pak by nám to zkazilo celej den, chápeš? Teť, tady, s tebou.. se chci bavit, protože jenom s tebou se cítim tak, že můžu všechno špatný hodit za hlavu"
"Už to chápu, nemusíš mi nic říkat" Dřív než jsem stihla odpovědět, už jsem měla jeho rty na těch mích, byl to nepopsatelnej zážitek.
"Líbání ve vodě? Hezký" Řekla jsem
"Můžeme se klidně přemýstit ke mě, jestli chceš" zeptal se povídavě..
"To beru" znovu jsem ho políbila....