close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Díl 4

16. června 2012 v 19:28 | Kikinkaa |  Příběh-Niall
Dželi jsme se s Niallem za ruce a seděli pod rozkvedlou hruškou v nedalekém parku, počasí nám naštěstí přálo a tak jsme byli radši venku.
"Zlato, potřebuju ti říct" Řekl Niall a podíval se na mě
"Povídej Lásko, poslouchám tě" Řekla jsem a usmála se, chvíly jsem sledovala jaho výraz, zrudl a začal.
"Víš, potřebuju si ulevit" Nevěděla jsem jak to myslím
"Jak to myslíš" Zeptala jsem se, když v tom jsem uslyšela jakoby ránu a ucítila děsný smrad, bože už vím co tím myslel.
"Niale! Mohl si to říct dřív než si to udělal, měla bych aspoň malej čas na útěk" Oznámila jsem mu a upřímě jsem se na něj zadívala.
"Zlato, jsme lidi, lepší prd než 10 doktorů ne? Navíc, pořád máš čas na útěk". Jeho obličej začal zelenat, pak modrat a pak fialovět, najednou jsem před očima viděla samaru a uslyšela šílený jekot.
Otevřela jsem oči a zjistila, že to byl naštěstí je sen, prudce jsem vylítla do sedu a odfoukla jsem si, utřela si pot z čela a šněčí rozespalou chůzi jsem si to odkráčela do koupelny.
Když už jsem měla ranní Higienu za sebou přešla jsem z pokoje dolů do kuchyně, Z lednice jsem si vzala jogurt a do něj nasypala musli, jako obvykle.
Po snídani jsem opět vlítla do koupelny, oblíkla jsem si spodní prádlo, aby se mi lépe líčilo a česalo a vlezla si s velkým zdrcadlem do postele.
Vytáhla jsem si Make-up, ikdyž jsem na tváři nenašla jediný běďar, Nechci se opět nechat překvapit a tak jsem si ho na sebe radši naplácala, né moc silnou vrstvu, jenom decentní.
Hned po malinké vrstvě make-upu jsem si namalovala stíny, abych se sladila se šatami a botami, vzala jsem si fialové stíny.
Když jsem byla nalíčená, rozhodla jsem se jít na druhý krok, Účes.
Z malého šuplíku pod umyvadlem jsem vytáhla kulmu, gumičky, sponky a pérka, rozdělila jsem si vlasy na poloviny a kousíček po kousíčku jsem si dělala prstýnky.
Když už jsem byla z poloviny hotova, přemýstila jsem se do pokoje, kde jsem měla přes postel přehozené šaty.
Vzala jsem je do rukou anež jsem je na sebe navlíkla, ještě jednou jsem si je prohlídla, a zeptala se sama sebe, jestli je to vůbec nutný, se tak parádit.
Šaty jsem si převlíkla přes hlavu a podívala jsem se do zrcadla, jestli v tom vůbec můžu vyjít z domu, bylo to příliš uplé a vypadala jsem v tom jako Malá "Ku**a" s prominutím,lezli mi z toho celý nohy, byla jsem ráda, že mám zakritý alespon zadek, ale bylo to fain, byli to provokativní šaty, a to je přesně to, co potřebuju.
Zaslechla jsem z dola klepání, nervozita se zvedala, byla jsem nervozní jako nikdy, sedla jsem si na postel a opatrně jsem si nazula boty. Znáte ten první dojem, když si stoupnete na podpatky? Myslela jsem že sebou švihnu, ale dostala jsem se do toho celkem brzy, opatrně jsem sešlapala schody a otevřela dveře.
"Ahoj Monik, páni, ty jsi vyparáděná, strašně ti to sluší, to je po prvíc o tě takhle vidím" Řekla Car
"Car bože, myslela jsem si že je to Niall, má spoždění, co když nepříjde" Celkem mě mrzelo, že před dveřma nestál Niall, myslela jsem že to bude on ale to jen zase Car přišla vyzvídat.
"Promiň, jdu ti jen popřát štěstí a říct ti, že už je to s Patrikem v pohodě, stavila jsem se za ním a vše mu vysvětlila, prej mu Slípka řekla že jsem měla něco s jeho nejlepším kamarádem..ale řekla jsem mu pravdu a teť spolu chodíme.
"Páni Car, to je super, přeju vám to, jen doufám že mě to taky tak skvěle výjde" Řekla jsem a objala jsem Caroline, v obětí jsem se rozhlížela po okolí, když v tom jsem zahlédla Nialla, jak se k nám blíži, tak sladce koukal, až se mi chtělo brečet.
"Car Niall už jde, nebudeme ze sebe dělat měkoty!" Zašeptala jsem Car do ucha
Niall Došel k nám a slušně nás pozdravil, Udělala jsem na Car výhružný výraz, jakože má odejít.
"No tak já jdu, nechám vás tu o samotě" Řekla Car, znělo to vážně nenápadně, kldyž jsem se na ni dívala, tak na mě ještě z povzdáli mrkla a odešla za roch.
"Promiň že jsem přišel později, hledal jsem tvůj dům, tak si vem aspoň tohle, když už jdu tak pozdě!" Řekl a podal mi do ruky 5 růží, políbil mě na tvář a usmál se na mě"
"Děkuju, vzala jsem si od něj tu pozornost, co mi věnoval a zazvonila na mámu, ať mi je dá do vázy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama