Byl to vážně ten nejtrapnější a zároven nejůžasnější moment v mím životě.
"Nialle dělej, zítra na sebe budete mít celý odpoledne!" Zakřičel Zayn a zasmál se
Niall se na mě podívalo, nevím proč ale nemohl ze mě stáhnout pohled, nevím čím to bylo, zíral se mi na pusu a tak jsme si ji radši utřela, kdybych tam měla náhodou nějakou špínu, to by bylo trapné, doufám že ne, ikdyž po invazi rajčat bych se nedivala.
"Okey, takže se uvidíme zítra?" Řekl stydlivě a zařehňal se
"Jasně, už se těším" Řekla jsem a oplatila mu ten krásný úsměv
Chvíly jsem čekala co udělá, přemýšlel a já naprosto nevěděla nad čím, doprkýnka.
Přiblížil se blíž a vtiskl mi polibek na tvář.
"Taky se těším, budu tam jako na koni" Řekl a pomale odcházel, já mezitím stála jako zkoprděná dokud jsem ho neviděla zajít za roh.
Říkala jsem si jestli je to vůbec pravda, vlepila jsem si facku, štípla jsem si do ruky, utrhla si vlas... všechno jsem cítila, takž to nebyl sen, oddychla jsem si.
Miluju když se mi zdá o 1D, jenomže je to jenom se, kterej se nikdy nesplní, to je na tom nejhorší, tohle by byl ale ten nejkrásnější sen, co by se mi kdy zdál, proto jsem byla ráda že je to realita, ale i tak jsem nevěřila svím očím.
Ohlídla jsem se jestli okolo mě někdo není ake všude bylo prázdno, bylo mi jasný, že když kluci odešli, tak všechny fans a ostatní poletí za klukama.
A tak když v okolí nikdo nebyl mohla jsem se trošku vyřádit... z toho šoku co jsem právě zažila, Začala jsem skákat a šíleně ječet "Bože Niall Horan mě pozval na rande" Když jsem se uklidnina přesunula jsem se ven na obrovské parkoviště, obklopený Tunou Fanynek, jejich křik byl tak silnej, byla jsem ráda že slyším vlastního slova.
Naštěstí jsem ale měla dům celkem blízko, takže jsem se nemusela štreku prodírat tím nekonečným davem.
Otevřela jsem dveře do domu, byla jsem ráda že jsem se vlbec trefila do klíčové dírky, byla jsem tak vystresovaná, došla jsem do svého pokoje, aniž bych minula někoho z rodičů nebo sourozenců.
Dveře do mého pokoje byli otevřené dokořán a tak mi bylo jasný že někdo můj pokoj navštívil, sourozenci Berou každou chvíly když jsem pryč aby se dostali do mého pokoje, sestra mi vleze do skříně a zkouší si střevíce a šaty a bratr ten si vleze na Noťas a prohlží si moji historii a zprávi, ale na to si člověk po nějaké době zvykne, napomínání jim nestačí, a tak už jsem s napomínáním skončila, na co to? Stejně neposlechnou a budou si dělat co se jim zachce, znám to, v mládí jsem byla přesně taková, tak jim nemůžu vyčítat jak se chovaj, když já jsem byla stejný Éro.
Sedla jsem si na postel a přemítala si celý dnešní den, pořád jsem tomu nemohla uvěřít, Proč vzal na podium zrovna mě? Proč chtěli abych s nima zpívala? Proč Pozval na rande takovou hráblou blbku? Proč mi dal pusu na tvář? To byli otázky, které se mi pořád přemítali v hlavě, naprosto jsem nevěděla jak na ně odpovědět, protože jsem si je vlastně ani sama neuměla vysvětlit, beze slova jsem seděla na posteli a přemýšlela.
Co si mám vzít na sebe? Jakej si mám udělat účes? Jak se mám namalovat? Jen abych se mu líbila, bylo to těžké, ikdyž jsem věděla že by bylo nejlepší jít sama za sebe, prostě taková jaká jsem...Ale mám jít na rande s hvězdou, nemůžu jít do města jako venkovanka.
Zaslyšela jsem rachot, a tak jsem ukončila můj přemýšlející proces, podívala se do otevřených dveří kde stála Caroline, Moje kamarádka, kterou znám mimochodem už od dětství, už jako malé jsme bez sebe nemohly být, a tak se divím že naše přátelství ještě tak dlouho drží při sobě. Máme každá jiné zájmy, takže se většinou bavíme o klukách nebo o zájmech té druhé. Bylo mi jasné že ji do domu pustila máma, dělá to vždycky, ale tak tvrddě jsem přemýšlela, že jsem ani neslyšela zvonek.
"Ahoj Monik, Jakej byl koncert? Měla jsem jít s tebou, byla tu bez tebe nuda." Řekla, lehla si do postele a koukala do stropu, zdála se mi nějaká nesvá, většinou bývá nabitá energií a dneska nic, skleslá, nudná, sklamaná, Naštvaná, Ubrečená. Nevím co se stalo ale mám v plánu to zjistit, takhle zřízenou jsem ji vážně ještě nikdy neviděla.
Koncert byl super a bylo by lepší kdybys tam byla se mnou, nevěřila bys svím očím. Řekla jsem jí a pinkla jsem ji do nohy.
"Aha a co tam bylo tak úžasnýho?" Zeptala se unuděně.
"To je jedno, to ti budu vyprávět později, teť vy řekni ty jakej si měla den?" Řekla jsem a zasmála se, ale ona vypadala pořád smutně.
"Jako každej jinej den, proč se ptáš?" Řekla a stále se koukala do zdi.
"Carol, co se s tebou děje, proč mi něco tajíš, já myslela že si můžeme říct všechno" Zvážněla jsem, byla mi líto, že předemnou něco tají.
"Monik neřeš to! Tys měla úžasnej den a já ti ho nebudu kazit" Řekla a usmála se na mě.
"Car, můžeš mi říct všechno, pomůžu ti, jestli máš nějaký trable, mě už dneska den neskazínic neboj, jde o Patrika že jo?" Zeptala jsem se podívala se na její ubrečený oči.
"Jo jde o něj, řekl mi že jsem hnusná lhářka a teť se se mnou nebaví" Řekla smutně, až ji ukápla slza.
"Car, proč lhářka?" Zeptala jsem se, lhářka, to mi přišlo trošku nesmyslný, Car mě ani nikomu nikdy nezalhala.
"To právě nevím, řekl mi, že se bavil s Kristou(Jednou hnusnou drbnou, která se nabažuje ze sváždění se na druhých) A pak mi řekl že jsem hnusná lhářka a že už se mnou nikdy nepromluví, nechápu to, nikdy jsem mu nic zlího neudělala" Řekla Car a rozbrečela se.
Ani jsem si nevšímala jak plyne čas, už bylo skoro 10 hodin večer, potřebovala jsem se na druhej den pořádně vyspat abych nedošla na rande s kruhama pod očima, ještě chvíly jsem s Car probírala její krizy a potom jsem jí řekla zase svůj příběh, když pochopila o co mi jde, odešla i bez dlouhýho přemlouvání.
Rychle jsem se osprchovala, oholila se a dala si pleťovou masku abych nemusela na obličeji nosit tunu Beďáků, sice jsem měla na obličeji jen tak 2..ale radši jsem si ji dala, aby mě akné opět nepřekvapilo.
Na zítřejší rande jsem si vybrala fiálkové šaty, které byli mimochodem uplé, takže zvýrazní křivky a k tomu lehký černý svetřík, který si nejspíš jen tak hodím přes ramena, kdyby si náhodou počasí zase dělalo co chce.
V botníku jsem vyhrabala Fialové boty na potpadku, které měli po bocích malé diamantíky, byli to moje nejluxusnější boty, měla jsem je jenom málokrát, protože si je šetřím na mimořádnou chvíly, která mimochodem nastala, takže mám důvod si je vzít. Když už jsem byla úplně nachystaná na druhý den, lehla jsem si do postele a než jem úplně usla, vymýšlela jsem si jen tak v mysli jaké by to asi mohlo být.